chickpea mag copy

 

Uvařte si třeba čaj ze zázvoru, medu a šťávy z limetek a jdeme na to. Mám tři fajn tipy na čtení. Nekupuju si časopisy o vaření, maximálně si prolistuju Albert magazín, nemám k receptům z časopisů velkou důvěru, všechno mi přijde tak nějak na efekt a stačí mi prolistovat a vím, že většinu receptů bych stejně neměla chuť zkusit. A už dlouho sním o nějakém časopise zaměřeném čistě na rostlinnou stravu. Stačí se porozhlédnout za humna, kde už něco takového mají.

Chickpea magazine. Oceňuju, že nemusí chodit až z Ameriky poštou. Můžete si ho nechat poslat v PDF, výsledná cena je pak mnohem nižší (z 20 $ klesá na 4 $). Možná je pořád docela vysoká, ale dílko je bez reklam. Úplně. Místo nich si můžete přečíst o tom, jak rychle a chutně uctít celiaka, když k vám přijde na návštěvu. Možná se necháte nalákat na uspořádání zimního pikniku (brr) nebo si radši v teple přečtěte rozhovor s autorkou i u nás poměrně známého blogu Oh she glows, Angellou Liddon. Mě osobně nejvíc nalákaly návody na vánoční dárky z kuchyně a recepty na veganské koktejly. Za projektem stojí autoři blogu hipsterfood, který mě svého času úplně nadchnul trochu jiným pojetím. Na fotkách je často taková patina ala devadesátky a „tak nějak bordel“, žádná vysoká saturace a nablýskané nádobí.


Jejich Chickpea Mag vychází čtvrtletně. Pokud si ho objednáte v té digitální formě (kterou tady tak nenápadně propaguju), přijde vám email s adresou ke stažení a stáhnout si ho můžete celkem pětkrát.

A pozor! I když jsem čekala, že na podobný formát časopisu si budeme muset u nás ještě trochu počkat, tak nedávno vyšlo první číslo Cinnamonu. Jak jménem, tak svým grafickým zpracováním mi připomíná právě Chickpea Magazine. Na obsahu se podílelo několik českých blogerek a zakladatelka časopisu Klára Bernklau. Je k dostání pouze v digitální podobě, zcela bez reklam a zdarma. Pro mě další důkaz, jak krásný projekt může vzniknout jen díky internetu a nadšení. Kdo by si takový časopis dnes troufnul vydat v tištěné podobě? Jinak se tu odráží sympatická filozofie používat hlavně lokální suroviny a já už se chystám na recepty s kapustičkami a kaštany...

 

cinammon mag3 copy

Na konec jsem si nechala jednu knížku s názvem ve starozákonním stylu a úchylně vypadající obálkou. Obojí mě dost drželo zpátky, abych si ji koupila a nakonec ji mám i s věnováním od autora. Takže... Neber zvíře do úst. Soubor rozhovorů, který jsem musela asi ve druhé třetině odložit a teď jsem se k němu zase rozhodla vrátit.

Sice se začíná na filozofickou notu, ale postupně se přitvrzuje. Pavel Hub si povídá s knězi, religionisty, aktivisty, lékaři a umělci o životě zvířat v lese, útulcích, ve velkochovech. Ačkoliv se v posledně jmenované tématice zrovna nevyžívám (a taky to byl důvod, proč jsem si od knížky musela na chvíli odpočinout), v jednu chvíli jsem měla pocit, že se o tom něco dozvědět musím. A obohatilo mě to. Ty drsnější rozhovory jsou prokládány jemnějšími tématy, ale všechno se točí kolem zvířat. Je tu nudnější pasáž o postavení zvířat v zákoníku, ale i skvělý rozhovor o postavení zvířat ve společnosti z pohledu sociologa Jana Kellera. Pro začínajícího vegetariána může být hodně podnětný i rozhovor s lékařem Zbyňkem Luňáčkem o stravě bez masa. K tomu všemu si Pavel Hub dal tu práci a na závěr knihy připojil přílohy, které obsahují výtahy z dalších knih s podobnou problematikou, citáty a různé statistiky související s vegetariánským stravováním. Jediné co mi vadí je pachuť xenofobie v některých rozhovorech (pozor na Asiaty, jedí kočky apod.). Jinak klobouk dolů.

 

 

 

Share

Přidat komentář



Prosím, tato skládačka ukáže, zda nejsi robot. Nemusí být přesná.
Pokud tě tato malá hra už nebaví, tak se stačí ZAREGISTROVAT ZDE
 
 
 
 
 
Nejpopulrnj blogy recept